Proof of concept

Proof of concept (zkráceně PoC, česky ověření koncepce nebo ověření principu) je rané ověření, že klíčová myšlenka nového produktu nebo technického řešení skutečně funguje. Odpovídá na otázku, zda je řešení vůbec proveditelné, nikoli na to, jak bude výrobek vypadat nebo kolik bude stát v sérii. Výstupem je jednoduchý zkušební vzorek, laboratorní sestava, výpočet nebo simulace a hlavně jasný závěr: princip funguje, nefunguje, nebo funguje jen za určitých podmínek.

PoC se soustředí na jedno nebo několik kritických rizik projektu. Typicky jde o fyzikální princip (vyvine mechanismus potřebnou sílu, udrží se teplota v požadovaném rozsahu, zachytí senzor měřený signál), o vyrobitelnost klíčového dílu zvolenou technologií nebo o spolupráci mechaniky, elektroniky a softwaru. Vše ostatní se záměrně zjednodušuje: vzhled, finální materiál, bezpečnost obsluhy i cena. Proof of concept proto často vypadá jako provizorní přípravek z 3D tištěných dílů, nakupovaných komponent a vývojové elektroniky.

Ve vývoji produktu stojí PoC na začátku, po úvodní studii a před funkčními prototypy. Na stupnici TRL odpovídá proof of concept obvykle úrovni 3, tedy experimentálnímu ověření klíčové funkce. Od funkčního prototypu se liší rozsahem: neověřuje celý výrobek, jen jeho kritický princip. Od MVP se liší cílem: MVP zjišťuje, zda o produkt stojí zákazníci, PoC zjišťuje, zda je technicky realizovatelný.

Rozsah bývá malý, obvykle dny až několik týdnů práce. Hodnota PoC spočívá v tom, že projekt zastaví nebo přesměruje dřív, než se utratí peníze za detailní konstrukci, formy a certifikaci.

Proof of concept má smysl, když projekt stojí na předpokladu, který zatím nikdo neověřil: nový mechanismus, neobvyklá kombinace materiálů, senzor v prostředí, pro které nebyl navržen, nebo výrobní postup, se kterým nemá zkušenost ani dodavatel. Typicky ho potřebují startupy před jednáním s investorem, žadatelé o granty a dotace, u kterých se proveditelnost dokládá, a firemní inovační projekty, u kterých vedení rozhoduje, zda do dalšího vývoje investovat.

U výrobků, které jen upravují ověřené řešení (jiná velikost, nový kryt, úprava stávajícího dílu), bývá samostatný PoC zbytečný a rovnou se přechází k funkčnímu prototypu nebo k další iteraci návrhu.

Nejčastější chybou je nejasné zadání. Před začátkem sepište, jakou hypotézu PoC ověřuje, podle čeho se pozná úspěch (například minimální síla, přesnost, doba chodu nebo spotřeba) a za jakých podmínek se bude zkoušet. Bez měřitelného kritéria se výsledek snadno vyloží podle přání a projekt pokračuje na nejistém základě.

Druhým rizikem je zaměnit fungující PoC za téměř hotový výrobek. Laboratorní vzorek nedokazuje, že řešení bude vyrobitelné, spolehlivé, bezpečné a cenově přijatelné v sérii, ani že projde certifikací. Opačnou chybou je dotahovat PoC do detailu vzhledu a konstrukce, přestože má odpovědět jen na jednu otázku.

Pokud PoC zadáváte externímu dodavateli, dohodněte se předem na rozsahu a výstupu (zpráva, naměřená data, CAD model) a na tom, komu patří vzniklé know-how a duševní vlastnictví. Citlivé informace chraňte dohodou o mlčenlivosti.