Slovník strojírenských pojmů

Bezkontaktní měření tvaru fyzického objektu, jehož výsledkem je bodový mrak nebo síťový model. Slouží pro reverzní inženýrství a kontrolu rozměrů.

Houževnatý amorfní termoplast (akrylonitrilbutadienstyren) na kryty a skříně. Dobře se vstřikuje, obrábí i tiskne a vydrží zhruba do 80 °C.

Výroba dílů postupným přidáváním materiálu po vrstvách přímo podle 3D dat, bez forem a nástrojů. V běžné řeči se jí říká 3D tisk.

Porovnání naměřeného tvaru dílu, obvykle 3D skenu, s nominálním CAD modelem. Výsledkem je barevná mapa odchylek a vyhodnocení rozměrů a tolerancí.

Soubor velkého množství 3D souřadnic bodů, které popisují povrch naskenovaného tělesa. Je primárním výstupem 3D skenování a základem dalšího zpracování.

Digitální 3D model součásti nebo sestavy vytvořený v CAD softwaru. Slouží jako podklad pro výkresy, výrobu, simulace i kontrolu kvality.

3D model složený z dílů a podsestav, které jsou vzájemně umístěné vazbami. Slouží ke kontrole kolizí a montáže, ke kusovníku a výkresu sestavy.

Software, který z CAD modelu vytváří dráhy nástrojů a programy pro CNC stroje. Umožňuje simulovat obrábění a odhalit kolize ještě před výrobou dílu.

Značka, kterou výrobce prohlašuje, že výrobek splňuje harmonizační předpisy EU, které se na něj vztahují a CE vyžadují. Bez ní ho nelze v EU uvést na trh.

Numerická simulace proudění kapalin a plynů, která předpoví rychlosti, tlaky, teploty a síly uvnitř nebo v okolí výrobku ještě před jeho výrobou.

Obrábění rotujícím nástrojem (frézou) na CNC stroji, kterým se vyrábějí rovinné plochy, kapsy, drážky i tvarové 3D plochy z kovů a plastů.

Obrábění kovů a plastů na strojích řízených počítačovým programem (frézování, soustružení, vrtání). Vhodné pro přesné prototypy i sériové díly.

Obrábění, při kterém se obrobek otáčí a nůž z něj odebírá materiál. Na CNC soustruhu vznikají hřídele, čepy, pouzdra, příruby a další rotační díly.

Plánované a zaznamenané přezkoumání návrhu v určené fázi vývoje, při kterém tým posoudí, zda řešení splňuje požadavky, a rozhodne o dalším postupu.

Přístup k vývoji, který stanoví cílové výrobní náklady jako závazný požadavek zadání a průběžně podle nich řídí konstrukční rozhodnutí.

Konstrukční přístup, který snižuje počet dílů a zjednodušuje jejich manipulaci, vkládání a spojování, aby byla montáž rychlá, levná a bez chyb.

Přístup ke konstrukci, který od počátku zohledňuje zvolenou výrobní technologii, aby byl díl vyrobitelný spolehlivě, s rozumnými náklady a bez úprav.

Virtuální obraz konkrétního výrobku, stroje nebo procesu, který se průběžně aktualizuje daty ze skutečného provozu a slouží k analýzám a předpovědím.

Míra jemných nerovností povrchu, které vznikají při výrobě. Nejčastěji se udává parametrem Ra v mikrometrech a na výkrese se zapisuje značkou drsnosti.

Výměnný formát pro 2D vektorová data (úsečky, oblouky, křivky, hladiny). Nejčastěji slouží jako podklad pro laserové řezání a další 2D technologie.

Elektrochemická úprava hliníku, při níž na povrchu vzniká tvrdá oxidická vrstva. Chrání proti korozi a opotřebení a dá se probarvit.

Metoda 3D tisku, při které se roztavené plastové vlákno nanáší po vrstvách. Je levná a dostupná, vhodná hlavně pro tvarové a montážní prototypy.

Systematická týmová metoda, která předem hledá možné způsoby selhání výrobku nebo procesu, hodnotí jejich rizika a určuje opatření k jejich snížení.

Metoda, která z fotografií pořízených z různých směrů vypočítá 3D polohu bodů a tvar objektu. Slouží k měření velkých dílů i k digitalizaci celků.

Prototyp, který ověřuje skutečnou funkci výrobku (mechanismus, pevnost, montáž, elektroniku), nejen jeho vzhled a tvar. Slouží k testům před sérií.

Systém značek a pravidel pro předepisování tolerancí tvaru, orientace, polohy a házení na výkresech podle norem ISO 1101 a ASME Y14.5.

Slitiny hliníku s hořčíkem, křemíkem, mědí nebo zinkem. Při třetinové hustotě oproti oceli nabízejí dobrou pevnost, obrobitelnost a korozní odolnost.

Technologie sériové výroby plastových dílů, při níž se roztavený plast vstřikuje pod tlakem do kovové formy. Forma je drahá, cena dílu v sérii nízká.

Opakovaný cyklus návrhu, ověření a úpravy, kterým se konstrukce postupně přibližuje požadavkům. Každé kolo by mělo odpovědět na konkrétní otázku.

Návrh dílů z plechu vyráběných řezáním a ohýbáním. Zohledňuje tloušťku, poloměry ohybů, rozvinutý tvar a možnosti nástrojů výrobce.

Aditivní výroba kovových dílů po vrstvách, nejčastěji laserovým tavením kovového prášku. Umožňuje vnitřní kanály, odlehčené struktury a složité tvary.

Strukturovaný seznam všech dílů, podsestav, nakupovaných položek a materiálů s množstvím, které jsou potřeba k výrobě a sestavení výrobku.

Kompozitní materiál z vrstev výztužných vláken (uhlík, sklo, aramid) v polymerní matrici. Má vysokou pevnost a tuhost vzhledem ke své hmotnosti.

Tepelné dělení materiálu soustředěným laserovým paprskem, nejčastěji řezání plechů podle 2D kontury. Je rychlé, přesné a nepotřebuje tvarový nástroj.

Metoda 3D skenování, která snímá tvar objektu laserovou linií nebo paprskem. Zahrnuje ruční skenery pro díly a stroje i dálkové skenery budov a hal.

Soustava tolerancí a uložení podle ISO 286, která určuje, s jakou vůlí nebo přesahem do sebe zapadnou díra a hřídel, například H7/g6 nebo H7/p6.

Výroba dílů či výrobků v množství obvykle desítek až stovek kusů technologiemi bez drahých nástrojů, jako je CNC obrábění, 3D tisk nebo vakuové lití.

Numerická metoda, která rozdělí díl na síť malých prvků a spočítá v něm napětí, deformace, teploty nebo vlastní frekvence při zadaném zatížení.

Prášková technologie 3D tisku, při níž se plastový prášek taví infračerveným zářením v místech potištěných činidlem. Hodí se pro funkční díly i série.

Uspořádání výrobku do samostatných modulů s přesně definovanými rozhraními, které lze kombinovat do variant, vyvíjet odděleně a snadno vyměňovat.

Nejjednodušší verze výrobku, kterou lze dát skutečným zákazníkům do používání a s minimální investicí na ní ověřit zájem a hlavní užitek.

Díly vyrobené podle existujícího, často opotřebeného nebo poškozeného kusu, když k němu chybí výkres nebo originál už není k dostání.

Smlouva, kterou se strana zavazuje neprozradit a nezneužít důvěrné informace, například výkresy, CAD data nebo know-how, získané při jednání či spolupráci.

Korozivzdorná ocel s nejméně 10,5 % chromu, který na povrchu tvoří ochrannou pasivní vrstvu. Nejběžnější jakosti jsou 1.4301 (AISI 304) a 1.4404 (316L).

První omezená dávka výrobků vyrobená sériovými nástroji a procesem, na které se před náběhem plné výroby ověřuje kvalita, proces i montáž.

Součást vyrobená litím roztaveného kovu do pískové, kovové nebo keramické formy. Vhodná pro tvarově složité díly a větší série, funkční plochy se obrábějí.

Tváření plechu podél přímé osy ohybu, nejčastěji na ohraňovacím lisu mezi razníkem a matricí. Z rovného přířezu tak vznikají profily, skříně a držáky.

Způsob 3D modelování, při kterém je geometrie řízena rozměry, rovnicemi a vazbami. Změna parametru automaticky upraví model, sestavu i výkresy.

Systém pro centrální správu CAD modelů, výkresů a souvisejících dokumentů. Řídí verze, revize, přístupová práva a schvalování změn.

Amorfní kopolyester odvozený od PET. Je houževnatý, průhledný a chemicky odolný, snadno se tiskne i termoformuje a vydrží zhruba do 60 až 65 °C.

CNC obrábění, při kterém se nástroj vůči obrobku pohybuje ve třech lineárních a dvou rotačních osách. Díl lze obrobit z více stran na jedno upnutí.

Výpočet, který ověřuje, že díl nebo konstrukce vydrží předpokládaná zatížení bez trvalé deformace, lomu, ztráty stability či únavového poškození.

Termoplast (polylaktid) vyráběný z rostlinných cukrů. Je tuhý a snadno se tiskne metodou FDM, ale je křehký a měkne už kolem 55 až 60 °C.

Přístup a softwarová platforma pro řízení všech informací o výrobku od prvního nápadu přes vývoj, výrobu a servis až po ukončení výroby.

Způsob 3D modelování, při kterém se tvar skládá z jednotlivých ploch s nulovou tloušťkou. Hodí se pro tvarově složité designové a ergonomické díly.

Houževnatý semikrystalický termoplast (nylon) odolný proti opotřebení, únavě a olejům. Nasává vlhkost, která mění jeho tuhost i rozměry.

Reprezentace povrchu 3D objektu pomocí vrcholů a plošek, nejčastěji trojúhelníků. Je typickým výstupem 3D skenování a vstupem pro 3D tisk.

Technologie 3D tisku, při níž tiskové hlavy nanášejí kapky fotopolymeru vytvrzované UV světlem. Spojí v jednom dílu tuhé a pryžovité materiály i barvy.

Průhledný amorfní termoplast s velmi vysokou rázovou houževnatostí a teplotní odolností kolem 125 °C. Používá se na ochranná zasklení, kryty a skříně.

Semikrystalický technický plast s vysokou tuhostí, nízkým třením a malou nasákavostí. Dobře se obrábí, používá se na ozubená kola, pouzdra a přesné díly.

Souhrn dokončovacích operací po 3D tisku: odstranění podpor a prášku, čištění, dotvrzení, tepelné zpracování, obrábění a povrchová úprava výtisku.

Technologie, která mění vlastnosti povrchu součásti: chrání ji před korozí a opotřebením, upravuje vzhled, tření nebo elektrickou vodivost.

Elektrostatické nanášení suché práškové barvy na kovový díl a její vytvrzení v peci. Vytváří odolný, rovnoměrný povlak bez rozpouštědel.

Rané ověření, že klíčový technický princip nového produktu skutečně funguje. Odpovídá na otázku proveditelnosti dřív, než začne detailní vývoj.

Obor, který navrhuje tvar, ergonomii, ovládání a vzhled sériově vyráběných výrobků tak, aby byly dobře použitelné, srozumitelné a vyrobitelné.

Soubor technologií a postupů pro rychlou výrobu fyzického prototypu přímo z CAD modelu, obvykle 3D tiskem nebo CNC obráběním, bez výroby nástrojů.

Rychlá a levná výroba forem a nástrojů (silikonových, hliníkových nebo 3D tištěných) pro prototypové a malé série dílů ze sériového materiálu.

Proces, při kterém se z existujícího fyzického dílu získá jeho geometrie a vytvoří se CAD model a výrobní dokumentace, typicky pro náhradní díly.

Studené dělení materiálu úzkým paprskem vody pod velmi vysokým tlakem, u tvrdých materiálů s abrazivem. Řeže kovy, kámen, sklo i kompozity bez tepla.

Převod dat z 3D skenování (bodového mraku nebo sítě) na CAD model s přesnou geometrií, který lze upravovat, kótovat a použít pro výrobu.

Opakovaná výroba většího počtu shodných dílů nebo výrobků pomocí forem, nástrojů a přípravků, která snižuje náklady na kus a zajišťuje opakovatelnost.

Metoda 3D skenování, při níž projektor promítá na objekt pruhové vzory a kamery z jejich deformace vypočítají tvar povrchu. Vhodná pro přesné skeny dílů.

Aditivní technologie, při níž se fotopolymerní pryskyřice vytvrzuje UV světlem po vrstvách. Dosahuje vysoké přesnosti a hladkého povrchu s detaily.

Aditivní technologie, při níž laser spéká polyamidový prášek po vrstvách. Díly nepotřebují podpory a mají dobré mechanické vlastnosti pro funkční použití.

3D CAD software společnosti Dassault Systèmes pro parametrické modelování dílů a sestav, tvorbu výkresů a základní simulace ve strojírenství.

Poměr mezní hodnoty, kterou díl snese (například meze kluzu), ke skutečnému provoznímu napětí nebo zatížení. Vyjadřuje rezervu proti selhání.

Měření rozměrů a geometrie dílu snímáním bodů jeho povrchu na souřadnicovém měřicím stroji (CMM). Vyhodnocuje rozměry i geometrické tolerance.

Neutrální formát podle ISO 10303 pro přenos 3D CAD geometrie mezi různými systémy. Přípony .step a .stp, obvykle bez historie parametrických operací.

Formát, který popisuje povrch 3D objektu sítí trojúhelníků. Standardní vstup pro 3D tisk, ale bez jednotek, barev a přesné geometrie ploch.

Soubor výkresů, 3D modelů, kusovníků a specifikací, které jednoznačně popisují výrobek a umožňují jeho výrobu, kontrolu, montáž i pozdější servis.

Dokument, který měřitelně popisuje, co má výrobek splnit: funkce, parametry, prostředí, rozhraní, předpisy, cílovou cenu a objem výroby. Je zadáním vývoje.

Plasty s vyšší pevností, tuhostí a tepelnou i chemickou odolností než běžné plasty. Používají se na nosné, kluzné a funkční díly strojů a výrobků.

Řízený ohřev, výdrž na teplotě a ochlazení kovu, kterým se mění jeho struktura a tím tvrdost, pevnost, houževnatost nebo vnitřní pnutí.

Tvarování ohřáté plastové desky nebo fólie na formě pomocí podtlaku, přetlaku nebo tvárníku. Levná forma, vhodné pro velké tenkostěnné díly.

Plánované zkoušky fyzických prototypů, které ověřují funkci, pevnost, životnost, odolnost vůči prostředí a ergonomii výrobku ještě před sériovou výrobou.

Lití roztaveného kovu (hliníku, zinku nebo hořčíku) vysokou rychlostí a tlakem do ocelové formy. Vhodné pro složité tenkostěnné díly ve velkých sériích.

Povolená odchylka rozměru, tvaru nebo polohy prvku od jmenovité hodnoty. Určuje, zda díl splní funkci, a výrazně ovlivňuje cenu výroby i kontroly.

Výpočet, jak se tolerance jednotlivých rozměrů sčítají v sestavě a ovlivňují funkční rozměr, například vůli, přesah nebo vzájemnou polohu dílů.

Výpočetní metoda, která podle zatížení a uložení hledá rozložení materiálu s nejnižší hmotností při zachování požadované tuhosti či pevnosti dílu.

Termoplastický polyuretan, pružný elastomer zpracovatelný jako termoplast. Vyniká odolností proti oděru a trhání, tvrdost se volí od měkké po tuhou.

Stupnice 1 až 9, která vyjadřuje zralost technologie od pozorování základního principu po systém prokázaný v provozu. Používá se ve vývoji i v grantech.

Kompozit z uhlíkových vláken v polymerní matrici, obvykle epoxidové. Je velmi tuhý a pevný při nízké hmotnosti, vlastnosti závisí na orientaci vláken.

Mírné sklonění stěn dílu ve směru otevírání formy, které umožní vyjmout výlisek nebo odlitek z formy bez zadírání, škrábanců a deformací.

Postupné poškozování materiálu opakovaným (cyklickým) zatížením, které vede ke vzniku trhliny a k lomu i při napětí nižším než mez kluzu.

Ochrana technického řešení, kterou zapisuje Úřad průmyslového vlastnictví bez průzkumu novosti. Je rychlejší a levnější než patent a platí nejvýše 10 let.

Výroba malých sérií plastových a pryžových dílů odléváním polyuretanových pryskyřic do silikonových forem ve vakuu podle master modelu.

Verifikace ověřuje, že výrobek splňuje zadané požadavky. Validace ověřuje, že splňuje skutečné potřeby uživatele při zamýšleném použití.

Fyzický model, který věrně napodobuje vzhled, tvar, barvy a povrch budoucího výrobku, ale nemusí plnit jeho technickou funkci.

Kovový nástroj s tvarovou dutinou, do které se vstřikuje roztavený plast. Určuje tvar, přesnost a povrch výlisku a je hlavní investicí vstřikování.

Technický výkres jedné součásti se všemi údaji pro její výrobu a kontrolu: tvarem, kótami, tolerancemi, drsností, materiálem a povrchovou úpravou.