DXF soubor

DXF soubor (Drawing Exchange Format) je výměnný formát pro vektorová CAD data, který zavedla společnost Autodesk v roce 1982 spolu s první verzí AutoCADu. Na rozdíl od nativního proprietárního formátu DWG je struktura DXF veřejně popsaná, a proto ho umí číst a zapisovat téměř každý CAD, CAM i grafický program.

DXF obsahuje především 2D geometrii: úsečky, kružnice, oblouky, lomené čáry (polyline), spliny, texty a kóty, uspořádané do hladin (vrstev) a bloků. Formát sice umí uložit i 3D entity, v praxi se ale používá téměř výhradně pro 2D. Soubor má příponu .dxf, obvykle je textový a existuje v řadě verzí podle ročníků AutoCADu (například R12, 2000, 2013 nebo 2018). Starší programy novější verze nemusí přečíst.

Ve strojírenství je DXF standardním podkladem pro technologie, které pracují s rovinnou konturou: laserové řezání, řezání vodním paprskem a plazmou, vysekávání na CNC lisech, 2D frézování, gravírování nebo řezání těsnění. U plechových dílů se z 3D modelu exportuje rozvinutý tvar a z něj CAM software výrobce vytvoří řezný program. DXF se používá také k předání 2D výkresů firmám, které pracují v AutoCADu, a k přenosu obrysů desek plošných spojů mezi elektrokonstrukcí a strojní konstrukcí.

DXF pošlete všude, kde se díl vyrábí z desky nebo plechu dělením podle obrysu: výpalky, příruby, podložky, štítky, těsnění nebo díly z plastových desek. U ohýbaných plechových dílů se obvykle posílá DXF rozvinu a zároveň STEP nebo výkres ohnutého dílu, aby výrobce mohl rozvinutou délku přepočítat podle svých nástrojů.

Pro prostorové díly DXF nestačí, tam patří STEP a výkres. DXF také nenahrazuje výrobní výkres u dílů s tolerancemi, závity nebo požadavky na povrch, protože tyto informace neobsahuje.

Nejčastější problémy vznikají při exportu. Kontura musí být uzavřená a bez zdvojených čar, jinak laser projede stejnou dráhu dvakrát nebo otvor nedořízne. Do řezné hladiny nepatří kóty, rámeček, texty ani šrafy, gravírování nebo značky ohybů patří do samostatné hladiny. Kreslete v měřítku 1 : 1 a ověřte jednotky, protože DXF exportovaný v palcích se u výrobce načte ve špatné velikosti. Obrys kreslete v konečném rozměru, korekci na šířku řezu nastavuje výrobce ve svém CAM programu. Spliny některé programy rozkládají na krátké úsečky, u přesných oblouků je proto lepší exportovat skutečné kružnice a oblouky.

Ke každému DXF uveďte materiál, tloušťku, počet kusů a požadavky na hrany (odjehlení, bez otřepů), u broušeného nerezu i směr broušení. Velmi malé otvory a úzké můstky (orientačně menší než tloušťka plechu) konzultujte s výrobcem předem. Pokud jeho software soubor nenačte, zkuste export do starší verze DXF.