Povrchová úprava

Povrchová úprava je souhrnný název pro technologie, které mění povrch součásti, aniž by se podstatně změnil její tvar (anglicky surface finishing nebo surface treatment). Cílem bývá ochrana proti korozi, odolnost proti opotřebení, požadovaný vzhled a barva, nižší tření, elektrická izolace nebo naopak vodivost, snadná čistitelnost nebo lepší přilnavost nátěru či lepidla.

Podle principu se úpravy dělí na mechanické (tryskání, broušení, leštění, kartáčování, omílání), chemické a elektrochemické (eloxování hliníku, galvanické zinkování, niklování a chromování, chemický nikl, fosfátování, černění, moření a pasivace nerezové oceli), nátěrové a povlakové (práškové a mokré lakování, kataforéza, žárové zinkování) a tenké vakuové povlaky PVD a CVD, používané hlavně u nástrojů. Příbuzné je chemicko-tepelné zpracování, například nitridace, které mění vlastnosti povrchové vrstvy samotného materiálu.

Tloušťky vrstev se liší o řády. Pasivace a černění mají zanedbatelnou tloušťku, galvanický zinek obvykle 5 až 25 µm, běžný elox 5 až 25 µm, práškový lak typicky 60 až 120 µm a žárový zinek desítky až přes sto mikrometrů. U závitů, uložení a přesných ploch proto vrstva ovlivňuje funkci a musí se s ní počítat už v konstrukci.

Volba vychází z materiálu, prostředí a požadované životnosti. Hliník se nejčastěji eloxuje nebo práškově lakuje, konstrukční ocel se zinkuje, lakuje nebo obojí zároveň, nerezová ocel se moří a pasivuje, případně leští. Korozní odolnost se ověřuje například zkouškou v solné mlze podle ISO 9227, prostředí pro nátěrové systémy se zařazuje do kategorií korozní agresivity C1 až C5 a CX podle ISO 12944.

Povrchovou úpravu řešte u každého dílu, který přijde do styku s vlhkostí, chemikáliemi, potravinami nebo pokožkou, u kluzných a opotřebovávaných ploch a u všech pohledových dílů. U prototypů použijte stejnou úpravu jako v sérii, pokud se testuje koroze, tření, montáž nebo vzhled, protože úprava mění rozměry, drsnost i chování povrchu.

Kombinace úprav se používají tam, kde jedna nestačí: například žárově zinkovaná ocel s práškovým lakem (duplexní systém) pro venkovní konstrukce, nebo tryskaný a eloxovaný hliník pro jednotný matný vzhled.

Nejčastější chybou je úprava zapsaná jedním slovem, například „zinkovat“ nebo „eloxovat černě“. Na výkrese nebo v poptávce uveďte druh úpravy, tloušťku vrstvy, barvu a lesk (například odstín RAL), plochy, které se upravovat nesmí (závity, uložení, kontakty pro uzemnění), a zda rozměry platí před úpravou, nebo po ní. Určete také, kde smí být stopy po zavěšení dílu.

U vysokopevnostních ocelí (například šroubů pevnostní třídy 10.9 a vyšší) hrozí po galvanickém pokovení vodíková křehkost. Požadujte odvodíkování, nebo zvolte úpravu bez tohoto rizika, například lamelový zinek. Uzavřené profily a svařence potřebují otvory pro odtok lázní a odvzdušnění. Šestimocný chrom je v EU výrazně omezen, u zinkování se proto běžně používá trojmocná pasivace. Korozní odolnost a vzhled si s dodavatelem potvrďte na vzorcích.