Nerezová ocel

Nerezová ocel (odborně korozivzdorná ocel, anglicky stainless steel, hovorově nerez) je ocel s obsahem nejméně 10,5 % chromu a nejvýše 1,2 % uhlíku (podle EN 10088-1). Chrom vytváří na povrchu tenkou pasivní vrstvu, která ocel chrání před korozí a po mechanickém poškození se za přístupu kyslíku obnoví. Nikl zlepšuje houževnatost a tvářitelnost, molybden odolnost proti bodové korozi v prostředí s chloridy.

Nejrozšířenější jsou austenitické oceli: 1.4301 (X5CrNi18-10, AISI 304, ve starším značení ČSN 17 240) pro běžné prostředí a 1.4404 (X2CrNiMo17-12-2, AISI 316L) s molybdenem pro prostředí s chloridy, potravinářství a chemii. Dobře se svařují a tvářejí, v žíhaném stavu jsou nemagnetické a nelze je zakalit. Feritické oceli (například 1.4016, AISI 430) jsou levnější a magnetické, ale méně odolné. Martenzitické oceli (1.4021, 1.4034) jsou kalitelné a slouží na nože, chirurgické nástroje nebo hřídele. Duplexní oceli (1.4462) a precipitačně vytvrzované oceli (například 1.4542, známá jako 17-4PH) spojují vyšší pevnost s dobrou korozní odolností.

Austenitické oceli mají hustotu přibližně 7,9 g/cm³, modul pružnosti kolem 200 GPa, pevnost v tahu obvykle 500 až 750 MPa a minimální mez kluzu v žíhaném stavu 190 až 230 MPa. Duplexní oceli mají mez kluzu zhruba dvojnásobnou. Tepelná vodivost austenitických ocelí je jen kolem 15 W/(m·K), asi třetina oproti konstrukční oceli, a teplotní roztažnost je přibližně o třetinu vyšší. Obojí se projevuje při obrábění i v deformacích po svařování.

Nerezovou ocel volte tam, kde díl přichází do styku s vodou, vlhkostí, potravinami, čisticími a dezinfekčními prostředky nebo venkovním prostředím a povlak na běžné oceli by nestačil nebo by se odíral: potravinářské a farmaceutické stroje, zdravotnické a laboratorní vybavení, díly pro chemický průmysl, zábradlí, kování nebo spojovací materiál. Pro vnitřní a mírně vlhké prostředí obvykle stačí 1.4301, pro prostředí se solí, chloridy nebo agresivní sanitací volte 1.4404.

Nerezový spojovací materiál se značí A2 (skupina odpovídající 304) a A4 (skupina 316 s molybdenem) spolu s pevnostní třídou, například A2-70 nebo A4-80 podle ISO 3506.

Nerezová ocel nerezaví jen za vhodných podmínek. V prostředí s chloridy (mořský vzduch, posypová sůl, bazény, některé čisticí prostředky) napadá ocel 1.4301 bodová a štěrbinová koroze. Odolnost snižují i náběhové barvy po svařování, které je nutné odstranit mořením a pasivací, a částice běžné oceli zanesené nástroji, brusnými kotouči nebo při skladování, z nichž vznikají rezavé skvrny. Pro svařované díly volte nízkouhlíkové jakosti L (1.4307, 1.4404) nebo jakosti stabilizované titanem (1.4541, 1.4571).

Austenitické oceli se při obrábění zpevňují a špatně odvádějí teplo, obrábění je proto pomalejší a dražší než u konstrukční oceli nebo hliníku. Lépe obrobitelná 1.4305 (AISI 303) obsahuje síru, a má proto horší korozní odolnost i svařitelnost. Šrouby z nerezu v nerezových maticích mají sklon k zadírání, pomáhá mazivo proti zadření. Magnet není spolehlivá zkouška: austenitická ocel se tvářením za studena stává částečně magnetickou. V poptávce uveďte číslo materiálu, u plechů i povrch (například 2B nebo broušený) a u důležitých dílů požadujte inspekční certifikát 3.1 podle EN 10204.