Termoformování

Termoformování je výrobní technologie, při níž se plastová deska nebo fólie ohřeje do tvárného stavu a přitiskne k formě, na které vychladne a zachová si její tvar (anglicky thermoforming). Nejrozšířenější variantou je vakuové tvarování (vacuum forming), při kterém desku k formě přisaje podtlak. Při přetlakovém tvarování (pressure forming) pomáhá stlačený vzduch, což umožní ostřejší detaily a texturu blížící se vstřikovaným dílům. Hluboké tvary se předtahují mechanickým tvárníkem (plug assist), aby se materiál ztenčoval rovnoměrněji.

Rozlišuje se termoformování tenkých fólií z role (řádově do 1,5 mm), typické pro obaly, blistry a vaničky ve velkých sériích, a tvarování silnějších desek o tloušťce obvykle několika milimetrů po jednotlivých kusech. Z desek vznikají technické díly: kryty strojů a přístrojů, panely interiérů vozidel, vany nebo přepravní proklady. Po vytvarování se díl ořízne, u desek obvykle na pětiosé CNC frézce, u fólií výsekem.

Používají se termoplasty jako ABS, houževnatý polystyren (HIPS), PETG, PMMA, polykarbonát, PP, PE nebo PVC, pro venkovní pohledové díly například ABS s vrchní vrstvou PMMA. Formy jsou jednostranné a mnohem levnější než vstřikovací: pro prototypy a malé série ze dřeva, modelářských desek nebo z 3D tisku, pro série z hliníku s temperací.

Přesně je definována jen strana, která se dotýká formy: u negativní formy (dutiny) vnější povrch, u pozitivní formy (tvárníku) vnitřní. Tloušťka stěny není konstantní. Materiál se při tažení ztenčuje, u negativní formy nejvíc v rozích dna, u pozitivní ve spodní části bočních stěn, a výsledná tloušťka může být jen zlomkem původní desky.

Termoformování je vhodné pro velké, tvarově jednoduché a tenkostěnné díly v sériích od jednotek kusů po tisíce ročně: kryty, zákryty, obložení, vany, podnosy, proklady a obaly. U rozměrných dílů v malých sériích vychází výrazně levněji než vstřikování, protože forma stojí zlomek ceny vstřikovací formy a dá se rychle upravit. Hodí se i pro prototypy a nulové série plastových krytů.

Nehodí se pro díly s žebry, výstupky pro šrouby nebo proměnnou tloušťkou stěny. Takové prvky je nutné dolepit nebo dodatečně obrobit a při větších sériích je pak výhodnější vstřikování.

Nejčastějším omylem je zaměnit tloušťku desky s tloušťkou stěny hotového dílu. V poptávce uveďte minimální tloušťku stěny v kritických místech a výchozí desku nechte zvolit dodavatele. Označte pohledovou stranu (určuje, zda se použije pozitivní, nebo negativní forma), počítejte s dostatečným úkosem a zaoblením rohů a držte poměr hloubky k šířce tvaru co nejmenší, protože hluboké úzké kapsy vedou k extrémnímu ztenčení.

Rozměrová přesnost je nižší než u vstřikování a u velkých dílů se tolerance pohybují spíš v desetinách milimetru až v milimetrech, výrazně ovlivněné smrštěním a teplotní roztažností plastu. Přesné tolerance předepisujte hlavně na ořez a montážní otvory. Některé materiály, například polykarbonát, je nutné před tvarováním sušit, jinak v nich vzniknou bubliny. U dílů pro elektrotechniku nebo dopravu si ověřte požadavky na hořlavost a UV stabilitu a zvolte odpovídající druh desky.