Úkos (úhel vyjímání)

Úkos (úhel vyjímání, technologický úkos, anglicky draft angle) je mírné sklonění stěn dílu vůči směru, ve kterém se díl vyjímá z formy. Stěna rovnoběžná se směrem otevírání by se o formu třela po celé délce. Díky úkosu se díl od formy uvolní hned při prvním pohybu vyhazovačů a nepoškodí se. Nezaměňujte ho s úkosem svarových ploch ani se sražením hrany, kterému se v praxi někdy také říká úkos.

Úkos potřebují všechny technologie, při nichž díl vzniká ve formě: vstřikování plastů, tlakové a gravitační lití kovů, lití do písku, zápustkové kování, termoformování i lisování kompozitů. Materiál se při chladnutí smršťuje: od vnějších stěn formy se odtahuje, ale na jádra a vnitřní výstupky formy se nasmršťuje. Vnitřní plochy proto potřebují větší úkos než vnější.

Typické hodnoty:

U vstřikovaných plastů je minimum kolem 0,5° na leštěných stěnách, běžně se navrhuje 1° až 2°. Texturované plochy potřebují úkos podle hloubky textury, orientačně 1° až 1,5° na každých 0,025 mm hloubky. U tlakového lití hliníku se volí obvykle 0,5° až 1° na vnějších a 1° až 2° na vnitřních plochách, u lití do písku a zápustkového kování bývají úkosy větší. Při termoformování na pozitivní formě, na kterou se plast smršťuje, je potřeba větší úkos než u negativní formy.

Úkos mění rozměry. Při výšce stěny 50 mm a úkosu 1° se rozměr na každé straně změní zhruba o 0,87 mm, šířka krabičky tedy o 1,75 mm. CAD systémy nabízejí analýzu úkosů, která barevně odliší plochy s nedostatečným úkosem i podříznutí.

S úkosy počítejte od začátku konstrukce každého dílu, který se bude vyrábět ve formě, i když první prototypy vzniknou 3D tiskem nebo obráběním. Dodatečné přidání úkosů do hotového modelu mění tloušťky stěn i polohu dosedacích ploch a často vyvolá řetěz dalších změn.

Úkos se vždy vztahuje k dělicí rovině a směru vyjímání, které je dobré určit společně s nástrojárnou nebo slévárnou. Stěny bez úkosu jsou možné jen výjimečně, například na šoupátkách pohybujících se kolmo ke směru otevírání nebo u velmi nízkých stěn, a obvykle zdražují formu.

Nejčastější chybou je díl navržený bez úkosů, protože v CAD modelu i na prototypu z 3D tisku funguje. Ve formě pak výlisek drží, vyhazovače ho deformují, na pohledových plochách vznikají škrábance nebo je nutná drahá úprava formy. Další chybou je úkos orientovaný opačně vůči dělicí rovině.

Na výkrese určete, kde kótovaný rozměr platí (u dělicí roviny, u dna, nebo uprostřed výšky), jinak si ho nástrojárna vyloží po svém. Úkos zohledněte u děr pro šrouby a zálisky, u montážních vůlí a u ploch, které mají dosedat rovnoběžně. Pokud plocha úkos mít nesmí, například kvůli uložení, počítejte s jejím dodatečným obrobením. U texturovaných ploch si potřebný úkos ověřte u dodavatele textury ještě před dokončením modelu.