Lícování

Lícování je soustava tolerancí a uložení, která určuje, jak přesně do sebe zapadnou dvě součásti se stejným jmenovitým rozměrem, typicky díra a hřídel (anglicky engineering fits, limits and fits). Výsledkem je uložení, tedy vztah mezi tolerančním polem díry a hřídele. Ten rozhoduje, zda spoj bude pohyblivý, jen přesně vystředěný, nebo pevně nalisovaný. Lícování je normalizované v ISO 286 (část 1 obsahuje základy, část 2 tabulky mezních úchylek).

Toleranční pole se zapisuje písmenem a číslem. Písmeno určuje polohu pole vůči jmenovitému rozměru (velká písmena pro díry, malá pro hřídele), číslo stupeň přesnosti IT. Díra 25 H7 má rozměr 25,000 až 25,021 mm, hřídel 25 g6 24,980 až 24,993 mm, uložení 25 H7/g6 má tedy vůli 0,007 až 0,041 mm. Ve strojírenství převažuje soustava jednotné díry: díra má pole H a charakter uložení se volí polem hřídele, protože přesné díry se vyrábějí a kontrolují normalizovanými výstružníky a kalibry. Soustava jednotného hřídele se používá například u tažených tyčí, na které se nasazuje více dílů s různým uložením.

Hlavní druhy uložení:

Uložení s vůlí zaručuje, že hřídel nikdy není větší než díra: H11/c11 pro volné spoje, H7/f7 pro otočné čepy a kluzná pouzdra, H7/g6 pro přesné vedení, H7/h6 pro posuvné, ale přesně vystředěné díly. Přechodné uložení (H7/k6, H7/n6) může podle skutečných rozměrů vyjít s malou vůlí i s malým přesahem a slouží k vystředění dílů montovaných poklepem nebo lisem, například nábojů ozubených kol a řemenic na hřídeli s perem. Uložení s přesahem (H7/p6, H7/s6 a těsnější) přenáší síly a momenty třením a montuje se lisováním, ohřevem náboje nebo podchlazením hřídele.

Lícování předepisujte tam, kde o funkci rozhoduje vzájemné uložení dvou dílů: čepy a pouzdra, hřídele v nábojích, středicí kolíky, vedení posuvných částí, ložisková místa nebo lisované spoje, které mají přenášet krouticí moment bez dalších spojovacích prvků. Na ostatních rozměrech stačí obecné tolerance.

Při volbě vycházejte z funkce: má se díl otáčet nebo posouvat, má být jen vystředěný, nebo má přenášet zatížení? Zohledněte provozní teplotu (rozdílná teplotní roztažnost hliníku a oceli může vůli zmenšit nebo přesah uvolnit), povrchovou úpravu a způsob montáže i demontáže. Držte se běžně používaných uložení, pro která mají dílny nástroje a měřidla.

Častou chybou je zapsat na výkres jen „H7“ bez vazby na protikus. Uložení navrhujte vždy pro dvojici dílů a mezní vůle a přesahy si ověřte v tabulkách ISO 286-2. Předepsané pole musí jít vyrobit a změřit: H7 v malé díře vyžaduje vystružování nebo jemné vyvrtávání a kontrolu kalibrem, hřídel ve stupni IT6 obvykle přesné soustružení nebo broušení.

Na uložení má vliv i drsnost a povrchová úprava. Drsné plochy se při lisování částečně zahladí a skutečný přesah klesne, vrstva eloxu nebo zinku zmenší díru a zvětší hřídel. Na výkrese proto uveďte, zda rozměr platí před úpravou, nebo po ní. U valivých ložisek mají kroužky vlastní tolerance a uložení hřídele i tělesa se volí podle zatížení a katalogu výrobce ložiska.

U lisovaných spojů ověřte, že náboj přesah pevnostně vydrží (zejména tenkostěnné a plastové díly). U náhradních dílů podle vzoru změřte obě části spoje, protože opotřebení mohlo původní uložení změnit.