Verifikace a validace

Verifikace a validace (anglicky verification and validation, zkráceně V&V) jsou dva doplňující se kroky ověřování ve vývoji produktu. Verifikace je potvrzení na základě objektivních důkazů, že byly splněny specifikované požadavky: odpovídá výsledek návrhu zadání? Validace je potvrzení, že jsou splněny požadavky pro konkrétní zamýšlené použití: funguje výrobek tak, jak ho uživatel skutečně potřebuje? Zjednodušeně verifikace odpovídá na otázku, zda výrobek děláme správně, a validace na otázku, zda děláme správný výrobek.

Verifikace vychází z technické specifikace a zahrnuje například kontrolu výkresů, výpočty, simulace, měření rozměrů a laboratorní zkoušky vůči předepsaným hodnotám. Validace probíhá v reálných nebo věrně napodobených podmínkách, často s uživateli, a na vzorcích vyrobených sériovou technologií nebo technologií jí blízkou. Výrobek může verifikací projít bez chyby a přesto neuspět při validaci, pokud byla chybně zadaná specifikace.

Ve vývojovém V-modelu je každé úrovni požadavků (celý výrobek, podsestavy, díly) přiřazena odpovídající úroveň ověření. Požadavky na verifikaci a validaci návrhu obsahuje i ISO 9001 a zvlášť důsledně je vyžadují obory jako zdravotnické prostředky (ISO 13485), letectví nebo automobilový průmysl.

U výpočtů má V&V specifický význam: verifikace modelu ověřuje, že je úloha správně vyřešena numericky (konvergence sítě, rovnováha sil, srovnání s analytickým řešením), validace porovnává výsledky simulace s měřením na skutečném dílu.

Plán verifikace a validace sestavte hned po schválení technické specifikace. Ke každému požadavku přiřaďte metodu ověření (výpočet, simulace, měření, zkouška, kontrola dokumentace), kritérium přijetí, počet vzorků a fázi projektu, ve které se ověří. Taková matice sledovatelnosti ukáže, zda nic nechybí, a slouží jako doklad pro zákazníka, auditora nebo při certifikaci.

Validace se plánuje na funkční a předsériové vzorky, obvykle před uvolněním do sériové výroby. U simulací, na kterých stojí důležitá rozhodnutí, validujte výpočetní postup alespoň jednou proti měření, ideálně na podobném dílu.

Nejčastější chybou je nahradit validaci verifikací: všechny rozměry jsou v toleranci a zkoušky podle specifikace prošly, ale výrobek se v provozu špatně ovládá, nevejde se do zástavby nebo nevydrží způsob použití, se kterým nikdo nepočítal. Druhou chybou jsou neověřitelné požadavky („odolný“, „lehký“, „snadno ovladatelný“). Každý požadavek formulujte měřitelně, s hodnotou a podmínkami zkoušky.

Ověřujte na vzorcích, které odpovídají finálnímu výrobku. Výsledky validace na 3D tištěném prototypu nemusí platit pro sériový výlisek. U každé změny konstrukce po ověření posuďte, zda nevyžaduje opakování části zkoušek, a výsledky archivujte v protokolech s jasnou vazbou na revizi výrobku.